V nedělní podvečer jsem se rozhodl navštívit šumperské Kino Oko, a docela jsem byl překvapen zaplněným sálem. Určitě jeho kapacita nebyla využita tak jako při premiéře první části posledního dílu Twilight ságy, nicméně přišlo více lidí než na artové a nízkorozpočtové filmy na které se někdy nejde podívat ani 15 lidí. 

Během prvních pár minut je odvyprávěn příběh, který znáte z pohádkových knížek a zbývající stopáž filmu je vyplněna pátráním po zmizelých dětech, odkrývání plánů čarodějnic a vše vyvrcholí závěrečným bojem na sabatu čarodějnic.

Ve filmu je hned několik nelogičností. Ať to jsou detaily; záběr na Gretel běžící listnatým lesem, ale po střihu se ocitá v lese jehličnatém, nebo chyba která neujde oku ani průměrného diváka; Hansel při honičce s čarodějnicí ji nestíhá dohonit, když v tom se objevuje před ní a sráží ji z koštěte. 

Na závěrečné bitvě mě potěšilo, že scénáristé do filmu zapracovali širší spektrum čarodějnic. Nejsou zde k vidění jen průměrné čarodějnice zobrazované v průběhu filmu, ale i starší generace a jako bonus je zde i čarodějka-siamské dvojče. Pokud chcete namítnout, že by se dalo okořenit i nějakou jinou než europoidní rasou, tak se zamyslete nad dobou (středověk) a místem (Evropa), do které je děj zasazen a odpovězte si sami. 

Je “Jeníček a Mařenka” skvělý film? Ne. Na druhou splnil mé nízká očekávání - krev, ještě více krve a odtrhování končetin? Vcelku ano.

Začátek filmu se mi nelíbil. Ani to nebylo tím, že jsem herce, ztvárňující role tří teenagerů, neznal. Nebylo by to poprvé, kdy i neznámí herci by mě dokázali svými výkony překvapit. 

Hlavní dějová linie Mládeži nepřístupno (ve které kluci sedí u počítače a hledají zvrácený a kontroverzní film) by stěží vydala na krátkometrážní 30 minutový film. Během tohoto hledání nalézají různá další videa, která se nachází v „temných zákoutích internetu“ a neměly být pro svůj obsah spatřeny. A to je prosím celý film - borci hledající film a jejich nálezy krátkých videí. 

Jen abych přiblížil druh humoru použitý ve sketchích, uvedu hned ten první: Zachycuje večeři Kate Winslet a Hugh Jackmana, který má na krku koule. Podobně jednoduchým humorem je protkán celý film. Neočekávejte, že se ve filmu objeví sketch  založený na jazykovém, situačním nebo jiném typu inteligentnějšího humoru. 

Za nejlepší segment považuji “Super Hero Speed Dating” s úžasným Jasonem Sudeikisem. Ale asi se mi tato část líbila, hlavně protože v ní hrál právě Jason, jinak příliš nevybočovala z kvality ostatních videí. 

Už i v traileru je kladen důraz na vysokou koncentraci známých herců, bohužel je to asi jediné, co můžou tvůrci Mládeži Nepřístupno divákům nabídnout. Pouze slavné herce v bizarních situacích. 

Domnívám se, že lidi z College Humor by byly schopni s podobným rozpočtem vymyslet a realizovat daleko lepší videa. 

Tohle rozhodně neměl být film, ale jen jednotlivé segmenty. Na druhou stranu rozumím myšlence generovat zisk na podobném konceptu, i když je výsledkem nekvalitní obsah.

“Gay! Teď zjistí, že je gay,” přál jsem Denisovi, hlavní postavě filmu Mazel, když se inspirován svým strýcem vydal do Thajska najít si partnerku.

Denis je bodybuilder, který už má vrchol své kariéry za sebou, žije v domku se svou matkou a jelikož je introvert a málo se projevuje, má potíže s hledáním partnerky.

Dialogy jsou ve filmu krátké, věcné a kvůli jazykové bariéře nereflektují kompletní pocity postav, které jen stručně sdělují, to co jim jejich úroveň angličtiny. Asi byl záměr ukázat, že se lidé nehovořící svou mateřštinou nejen vzájemně pochopit, ale i porozumět si.

Za zajímavý považuji vztah mezi Denisem a jeho matkou. Ta má svého syna sice ráda (možná až příliš), ale omezování ho a vzbuzování v něm pocit viny a podsouvání mu, že má doma jisté povinnosti nakonec svědčí jen o tom, že je velmi sebestředná a nechce zůstat sama.

Když jsem se díval na názvy tohoto filmu, který má anglický titul Teddy Bear, tak byl většinou přeložen jako Medvídek, jen čeští distributoři zvolili lehce odlišný název – Mazel.

Filmu Mazel předcházel krátkometrážní snímek Dennis.

Na besedu konanou 9. ledna v 15:30 v G-Klubu v Šumperku s velmi zajímavou osobou (s přední českou politoložkou a předsedkyní Akreditační komise prof. Vladimírou Dvořákovou), nás v hodině dějin kultury zvala Mgr. Jonová už se značným předstihem a i kdybych nepřislíbil fotografie z eventu, také bych se zúčastnil.

Úplný začátek akce jsem prošvihnul, byl jsem totiž chvíli na Open Coffee (což je neformální setkání činorodých lidí z Šumperka a okolí a doufám, že už příští měsíc - Open Coffee se koná první středu v měsíci, jen teď byla výjimka - budu moci strávit na této akci více času než 20 minut), ale nic podstatného kromě přivítání moderátora mi neuniklo a paní Dvořáková začala s úvodem až posléze. Šumperský G-Klub byl téměř plný a zaplnila ho, až na pár studentů, především starší generace, hlavně senioři.

Hned na začátku jsme se dozvěděli, že prof. Dvořáková mimo jiné aktivity chce, aby v Česku existoval zákon o veřejné správě. A po ne příliš dlouhém monologu jsme jako publikum dostali prostor pro dotazy, na které nám byly poskytnuty fundované odpovědi.

Na moji otázku (jež byla možná méně zajímavá, ale zato aktuálnější z mých dvou připravených dotazů), odpověděla s úsměvem, že kandidaturu na post prezidenta ČR, i přes četné výzvy, nezvažovala dříve ani nyní. Má pocit, že svou současnou činností může více změnit. Pro pobavení uvedla, že ji dříve její děti (v té době teenageři) sdělili, že by (v případě zvolení) rádi uspořádaly se svými přáteli party v Lánech.

Na dotaz (tuším bývalého učitele SOŠ Šumperk) se prof. Dvořáková rozvyprávěla o činnosti Akreditační komise.

“Všichni členové akreditační komise to dělají ve veřejném zájmu. Jsou to vědci, špičkoví pracovníci. Nejsou za tu práci placeni. Dostávají jen odměnu,” řekla a při jiném dotazu zahrnující téma navyšování platů poslanců ČR, uvedla příklady hrubých mezd vyučujících z její katedry. Tak třeba hrubý plat uznávaného profesora, který mimo jiné vydal odbornou publikaci v zahraničí s 27 tisíc.

Moc se mi líbil příklad, který zpozorovala na cestě v dánském vlaku na cestě na konferenci. Setkala se vagonem, na kterém je u vstupu do kupé přeškrtnutý telefon, který značí klidovou zónu, ve které si cestující z práce domů mohou odpočinout. A ještě jeden postřeh ze severní Evropy. Ve Finsku je nejtěžší se dostat na pedagogické fakulty. Nejlepší studenti jdou učit. Finsko také patří k zemím s nejlepším vzdělávacím systémem.

Mezi další témata, na která se účastníci besedy tázali, byla i prezidentem udělená amnestie, Rathovo držení ve vazbě nebo důchodová reforma.

Líbila se mi reakce prof. Dvořákové na důchodovou reformu, především mě zaujaly tyto výroky:

“Z čeho je vysoká produktivita práce? Je to vzdělání, věda a přidaná hodnota.”

“Žena se nemá rozhodovat mezi kariérou a dětmi. Je přirozené, že ženy mají děti, stejně tak je přirozené, že mají práci.”

Beseda byla zajisté zajímavá a přinesla pohled na boj za lepší fungování státu bez korupce.

A co mohou lidé dělat? “Jsem přesvědčená, že základ je v každodenním životě, co můžou lidé udělat sami. Zastat se kolegy, spolužáka, naučit se naslouchat… Klíč je vytvářet takovou atmosféru aby si to (korupci) nemohli (politici) dovolit.

Na závěr dodala: “Intelektuál je nebezpečný pro společnost, protože přináší otázky.”

Tato akce byla součástí cyklu (pod záštitou místní organizace ČSSD a Mladí sociální demokraté Olomouckého kraje) a únoru Šumperk navštíví senátorka Eliška Wagnerová. 

předchozí post o studijní cestě v Bruselu zde

Brzy vstávat nemusím. Europoslanec Březina je nemocný, prohlídka Parlamentaria je individuální (pro ty kteří jej nenavštívili první den) a oběd s českými novináři působících v Bruselu je až ve 12. 

Zběžně zkontroluji mobil a čtu si odpověď od Pátka na mou zprávu - předchozí noc jsem (pravděpodobně při prodírání se k východu jednoho pub/clubu) ztratil press card. Balím věci a jdu na snídani, která se začíná sklízet pár minut po mém příchodu, ale i tak mám čas se v klidu nasnídat. 

Když u EP (před vchodem do Parlamentaria) čekám na pana Pátka, začínám znejišťovat, když se čas avizovaný v SMS blíží a nikdo nepřichází. Vše řeší až krátký telefonický hovor. Ano, čekal jsem na špatném místě (asi o 15 metrů) a otočený špatným směrem. 

Na oběd přichází pouze novinář z Českého Rozhlasu - Ondřej Houska (líbí se mi jeho styl - ne “too formal”. Další dva z přislíbených novinářů jsou na tiskové konferenci v sídle NATO (tuto budovu jsme míjeli při transferu busem na hotel).  

Možnost individuálních setkání s poslanci nikdo ze zúčastněných nevyužívá. 

Po obědě máme (až do odletu) volný čas, který trávím (opět) s Markem a Andrejkou plus Honzou/Martinem, ale most likely Honzou cestou ke Grand Place a nákupem v úžasném antikvariátu, ze kterého si odnáším knihu s názvem Advertising now!: TV commercials. 

Pokud se něco děje mezi cestou k hotelu příletem na letiště Václava Havla, tak to není na tolik podstatné, abych se o tom zmiňoval, takže zbývá pouze…

Zhodnocení studijní cesty do Bruselu
Wow efekt nebyl z Bruselu asi dostatečně silný, protože když jsem včera četl zadání soutěže, ve které je hlavní výhra návštěva institucí Evropského parlamentu v Bruselu, odložil jsem je stranou. Atomium jsem neviděl, ale Brusel mě zaujal i svou multikulturností, vysokou (mnou na vlastní kůži nepociťovanou) kriminalitou a osobitou architekturou. Na druhou stranu politologie není v hledáčku mých zájmů a tuto studijní cestu jsem vnímal jako příjemné zpestření a odreagování na začátku školního roku maturitního ročníku. 

předchozí post o studijní cestě v Bruselu zde

Kdybych nešel na snídani, přišel bych na sraz u EP včas, ale začít den bez druhé nejdůležitější věci (pod podmínkou, že považujete nezbytnost check-in na Foursqaru, čtení statusů na Twitteru a News Feedu na Facebooku za #1)? Ne, děkuji. Jdu na snídani a rychlejším krokem přicházím na nádvoří (?) EP, kde ale už jen čeká Andrejka (která šla vlastní cestou, při které obešla celý blok budov a dorazila k Evropskému parlamentu z druhé strany). Sice si jsme vědomi, že na press cards máme datum včerejší (označující jejich platnost), ale pokoušíme se dostat do budovy přes kontrolu, neúspěšně, a tak píšeme zprávu Natalii Šťastné, která přichází s novým badges a vede nás do úplně jiné budovy. 

Vcházíme do malé zasedací místnosti (není zde ani dostatečný počet židlí u stolu, sedáme si k oknu), kde už běží zajímavá Pátkova prezentace (o nové institucionální struktuře a fungování legislativního procesu v Evropském parlamentu po Lisabonské smlouvě), která mě ale příliš nezajímá. 

První europoslanec na programu je Oldřich Vlasák. 

Oldřich Vlasák a žaluzie
Ihned po příchodu žasne nad elektronickým systémem žaluzií, které nejsou uvnitř místnosti, ani mezi skly, ale vně okna. Snad tím chtěl poukázat na své vzdělání na Strojní fakultě ČVUT v Praze.

“Začnu netradičně. To, co se vytýká politikům je, že neznají reálné fungování života občanů.”

Vlasák tvrdí, že se tohoto vyvaroval a začíná předkládat své životní úspěchy. Pracoval jako ředitel letiště (East Bohemian Airport, a.s.), nyní se zaobírá regionální politikou, je členem rady zastupitelů Hradce Králové, působí jako místopředseda Svazu měst a obcí ČR.

V EP zastává funkci místopředsedy (v současné době nejvyšší post pro Čecha v EP). Jeho portfolio ve frakci EKR je vzdělání, věda a výzkum. 

Oběd s mluvčími
Pátek dokončuje svou prezentaci (thumbs up za prezentování, ne, z PC, ale z iPadu) a jdeme do restaurace pro poslance na oběd s tiskovými mluvčími českých delegací z jednotlivých frakcí EP. Sedím nedaleko Jana Křeliny (má asi ze všech mluvčích nejstylovější účes) z ECR a Marka Hannibala z EPP. Na druhé straně stolu je i Stijn Croes z S&D. 

Jádro a Ransdorf
Vracíme se zpět do zasedačky a diskutujeme s Miloslavem Ransdorfem. Nesnaží se sebe uvést a rovnou zmiňuje, že hlasovali o energetické účinnosti. Z výboru pro průmysl energetiku a výzkum (jejímž je členem) bylo 1800 pozměňovacích návrhů.

1 elektrárna by měla vydržet 100 letou vodu, požár, teroristický útok a teroristický útok. A to pokud možno současně. “Nevím, jak by mohla proběhnout 100 letá voda a požár,” přináší Ransdorf svůj postřeh a při pozdější otázce o fungování EU reaguje: “Sarkozy je směšná figura. Holland je směšná figura. Merkelová je směšná figura.”

Několikrát během svého projevu zmiňuje, že napsal (pokaždé jinou) knížku.

Vysoký Tošenovský
Po příchodu si lze povšimnout, že Evžen Tošenovský sahá do výšky rámu dveří. Popisuje nám fungování uvnitř politických frakcí v EP.  

“Někdy hlasujete jako slepá ovce, nezbývá vám nic jiného.” Naráží Tošenovský na nemožnost vědět podrobnosti a být plně informován o každém hlasování detailně.

Poslední poslanec
Pavel Poc mě zaujal snad jen větou: “Británie rozeštvává svou zahraniční politikou kontinentální Evropu, tak to prostě je” (podle jeho politického přesvědčení, které ale nemá zhola nic společného s reálnými fakty).

Audiovizuální parlament
Před výbornou večeří v salonku EP jsme se podívali do dvou (z toho jednoho “open” - volně přecházející do rušné chodby) televizních studií, řídící místnosti (s pěti dlouhými stoly pokrytými technikou i k ovládání kamer a světel) a studia pro rádiové relace. K práci s videem mám blízko, a tak pravidelně uvádím do střehu našeho průvodce, který je ze Slovenska a koordinuje AV část a schvaluje projekty. Každý (komu je schválen projekt) má možnost zcela zdarma studia, techniku a personál využít. 

Večerní Brusel
Při večeři se s Andrejkou seznamujeme se slovenským Markem studujícím v Brně žurnalistiku. Na hotel se se skupinkou (tvořenou Markem, který se výborně orientuje v mapě, a dalšími 2 studenty) vracíme po prohlídce náměstí Grand Place, sošky Manneken Pis a návštěvě dvou barů, před druhou hodinou ranní. What a busy day!

další post o studijní cestě v Bruselu zde